MATKA.

Pokud bychom měli popsat celou přípravu a natáčení krátkého 18 minutového hraného filmu MATKA, potřebovali bychom k tomu více času.

Více jak tři roky potřeboval filmový tým Oskar a Daniela Siebertovi z videoAktiv Regensburg než byl tento hraný film hotov. Oba autoři si zvolili velice težké téma. Láska matky a darování orgánu. Více jak 10x přepisovali oba dva scénář, a často konzultovali odborné otázky s lékaři i když Oskar je původním povoláním terapeut. Bylo potřeba opravdu velkého citu při psaní scénáře tak, aby obsah a vlastní scény odpovídaly představám jak vedení univerzitní kliniky, tak i církevním hodnostářům. (Film byl točen v univerzitní klinice a kostele.) Vzhledem k důležitému a zodpovědnému tématu bylo zapotřebí získat do role matky a dcery zkušené představitele. Z těchto důvodů byl uspořádán casting. Pro roli matky se režisér rozhodl pro Doris Dubiel a roli dcery obsadil Daniellou Clamer, obě velmi zkušené herečky, které ale nikdy nestály před kamerou. Jednotlivé scény vybíral Oskar velice pečlivě. Nejprve si scény předem vyfotografoval a pak je zanesl do obrazu svého storyboardu. Oba dva (Oskar a Daniela) sestavili též z dobrovolných zájemců též celý filmový tým. Každou scénu a každý záběr byl se všemi účastníky řádně připraven, neboť k natáčení jednotlivých scén jsme měli vždy pouze jeden den. Teprve při natáčení jsme zjistili jak je těžké zvládnout a usměrnit více jak 60 lidí. Některé scény jsme museli až 11x opakovat, než byl „režisér“ opravdu spokojen. Pro pravdivost a přesvědčující atmosféru v záchranném voze si režisér vybral tým „profesionálních“ záchranářů.(Lékaře a záchranáře). Bylo nutné tuto scénu natočit tak aby nedělala dojem ze je hraná, ale že se opravdu stala. Každý pohyb ruky musel sedět. Protože v záchrance bylo málo místa točil tuto scénu Oskar s kamerou v ruce a to ještě při plne jízdě. Pro nedostatek místa musel náš zvukař ležet s mikrofonem pod nosítkami. Oskar měl pevné představy o scéně na půdě a nehodlal z nich slevit. Skoro 3 měsíce se plazil po rozličných půdách až našel odpovídající půdu 80 Km vzdálenou od Regensburgu. Tuto scénu, jak na půdě, tak i s dítětem jsme točili jako poslední a tak se musel štáb přestěhovat těch 80 Km pryč z Regensburgu. Též dítě nesmělo byt starší jak 8 týdnů. Museli jsme s sebou tahat též těžkou osvětlovací techniku, neboť světlo hrálo ve filmu důležitou roli. Když jsme byli konečně po 8 dnech s natáčením hotovi, provedl Oskar podle střihového planu hrubý střih. Při střihání však zjistil Oskar, že děj jednotlivých scén ruší řada vedlejších zvuků, proto se Oskar s Oliverem rozhodli celý film postsynchronovat.  Skoro dva týdny trvala práce na zvuku. Pavel Hokr, náš dlouholetý přítel z Prahy slíbil i tentokráte svoji spolupráci a komponoval celou hudbu. Bylo to pro Pavla velice težké, neboť Oskar měl své představy a tak musel Pavel svoje nahrávky několikrát měnit. Jelikož nevlastníme řádnou techniku požádal Oskar svého přítele Jana Lengyela a tak oba dokončili zdárně jak střih tak i cely zvukový mix. Jan Lengyel dělal též titulky pro zahraniční projekce.

Konečně byl film hotov a my jsme mohli prvně tento film představit veřejnosti na slavnostní premiéře 18.března 2005.

Byl to Oskarův poslední hraný film. Oskarův zdravotní stav mu nedovoluje pracovat s kamerou tak jak by si osobně přál.

Doufáme, že se náš film nebude divákům pouze líbit, ale že je též donutí se nad darováním orgánů zamyslet. Pokud se alespoň jeden člověk po shlédnutí našeho filmu rozhodne po své smrti darovat svůj orgán druhému člověku, tak náš film splnil nejen  naše přáni, ale znamená pro nás více než pouhou zlatou medaili na mezinárodním festivalu.

Daniela Siebert

vedoucí produkce