Času je vždy tak nějak málo. Daniela studuje na univerzitě a já pracuji na novém krátkém hraném filmu. Přes nedostatek volného času, když se mě můj pražský přítel Jan Lengyel  zeptal, kdy spolu natočíme opět nějaký ten filmeček, tak jsem dlouho neváhal a dali jsme s Danielou hlavy dohromady a hledali námět. Nakonec nás inspiroval „vánoční“ dárek od Daniely a sice deska s Charliem Chaplinem. Protože jsme chtěli točit opět něco zcela nového, tak nás napadla krátká příhoda filmaře, která se odehrává kolem roku 1925. Honzíkovi se ta příhoda líbila a tak jsme náš scénář napsali. Začali jsme s přípravou na naše společné natáčení. Náš přítel, pražský malíř Rafael Knobloch převzal v Praze celou organizaci na sebe a zároveň se rozhodl zhotovit pro nás i rekvizity. Když jsme si mysleli, že jsme zhruba hotovi,  vydali jsme se Rafaelem Knoblochen do Prahy. Hned od začátku bylo pro nás velice obtížné najít vhodná historická místa na natáčení bez "znetvoření" civilizací 21. stoleti. Nakonec se nám podařilo společně s Rafaelem Knoblochem, Tomášem Jelínkem a Janem Lengyelem najít příhodná místa na „Novém světě“ v pohádkových uličkách za Hradčanami. Přestože se na nás navalila řada problémů, zvládali jsme tyto s pomoci Rafaela Knoblocha a jeho přátel celkem dobře. Podařilo se nám v poslední chvíli zajistit na natáčení jak Auto – veterána, tak i dobové kostýmy a pochopitelně i fantastické obsazení do našeho filmečku. Nejmladší herec našeho týmu, Láďa Habart přijel dokonce na natáčení až z Nymburka, pochopitelně v doprovodu své maminky.

V sobotu a v neděli  (15. a 16. května) jsme točili od rána do večera. Přestoze to byl tentokrát opravdu (tedy již druhý) nejkratší film, nebyl při tom skoro žádny rozdíl mezi náročnou Hollywoodskou produkcí a naší. Rozdíl byl jen ve finančních nákladech celé produkce. Naši pražští kolegové s námi zažili při natáčeni nejen stres, ale i mnoho legrace. A tak "Bijásek" kino u Kotvy se stal i místem našeho natáčení.

Konečně máme vše, jak říkáme "v bedně" a tak nám zbývá ještě dost času na komponování muziky, střih, mixování efektů a titulků.

Nám, tedy Daniele a mě zbývá ještě nakonec poděkovat všem těm, kteří nám bezplatně a s velikou ochotou pomáhali natočit „Můj nejkratší film“

Poděkování patří :

Rafaelu Knoblochovi, Janu Lengyelovi, Jiřímu Vanáčkovi, Tomaši Jelinkovi, Ivě Goldšmídové, Petře Kožíškové, Dagmar Dvořákové, Matyášovi Knoblochovi, Laďovi Habartovi a jeho mamince, Jitce Voith, Jaroslavu Böhmovi, Ludmile Jelínkové a Ivané Minaříkové.

(Při natáčení fotil Rafael Knobloch a Oskar Siebert)

Fotografie z natáčení zde