Aktuality

Zážitek roku 2005 aneb pasovaní na Rytíře.

Když jsem byl před deseti lety prvně pozván s mým neprofesionálním filmen k účasti na Festival na Maltu, tak jsem si od prvé chvíle tajně přál, tohoto “ maltézského rytíře”, tak zvaného evropského OSCARA jednou též získat.

A tak se někdy stává, že se sny člověku i vyplní. Když jsem 3. listopadu obdržel E-mailovou zprávu od pana Vincent Lugaro – Mifsud, ředitele mezinárodního filmového festivalu „The Golden Knight Malta International Film Festival 2005“ , že náš film „MATKA“ byl oceněn „Bronzovým Rytířem“, byl jsem ne jenom šťastný nad tímto oceněním, ale též nad tím, že se též jednou můj sen vyplnil.

30. listopadu jsem odletěl na Maltu abych se osobně zúčastnil předaní této fantastické ceny. Z letiště mne vyzvedl John, člen organizačního výboru, který mne poznal pouze podle fotografie z programu. Byl jsem ubytován v hotelu Osborne nedaleko od festivalového kina ve městě Valletta. Ve středu večer byla zahájena festivalová projekce nominovaných filmů. Ředitel festivalu otevřel krátkou řečí 44. festival a divákům vyprodaného kina představil přítomné filmaře. V předsálí kina byl instalován panel s fotografiemi oceněných filmů (též naším). Po celé tři večery jsem tak mohl s autory z Malty a vítězem „Zlatého Rytíře“ v kategorii neprofesionálních filmů Pierren Daudelinem z Kanady sledovat filmy profesionálních filmařů, žáků filmových škol, tak jako neprofesionálních filmařů z řady zemí pěti kontinentů. Konkurence byla opravdu silná a já jsem viděl řadu perfektních a zajímavých krátkometrážních filmů.

Já jsem využil dny pobytu k poznání jak Malty, tak i sousedního ostrova Cozo. Každý krok a každý pohled na maltě byl pro mne opravdovým zážitkem. Tento festival byl pro mne nejsilnějším zážitkem mé neprofesionální filmové kariéry. Nafotil jsem na Maltě více jak 300 fotografií a natočil kolem 5 hodin videozáznamů. Denně jsem procházel Maltu křížem krážem. Malta je pro mne opravdovým kulturním dědicem světa, ne jenom pro jeho architektonické památky a dějiny, ale též jejími obyvateli-pravými maltézany.

Vyvrcholením mého pobytu na Maltě byl pochopitelně slavnostní večer s předáním cen. Tento „Večer zlatých Rytířů“ jak jej pořadatel festivalu nazývá byl pouze pro pozvané hosty. Předepsaný byl pochopitelně oblek s kravatou a pro ženy šaty. Moje rezervované místo bylo vedle pana Velvyslance Německé republiky na Maltě, který přebíral ceny nepřítomných autorů z Německa. Atmosféra večera byla pro mne nepopsatelná. Náš film mněl u přítomných diváků takový úspěch, že jsem se musel po jeho projekci několikrát přítomným hostům, poděkovat. Po vyhlášení ocenění našeho filmu byl pan Velvyslanec Georg Merten prvním gratulantem. Když jsem přebíral tuto vzácnou trofej, stouply mi slzy do očí, ne jenom z vděčností nýbrž i za vyjádřené uznání v oboru neprofesionálního hraného filmu. Přestože jsem již přebíral řadu hodnotných mezinárodních cen, byla tato cena pro mne něco zvláštního. Po skončení předání cen a zhlédnutí vítězných filmů, tak jako řady interview pro tisk a televizí byl otevřen v předsálí banket s řadou politických a kulturních osobnosti Malty tak jako přítomných zástupců vyslanectvích těch zemí které byly mezi vítězi tohoto nezapomenutelného festivalu.

Vyznamenání „Bronzovým Rytířem“, tak jako všechny ty krásné chvíle na Maltě se staly pro mne nezapomenutelnými zážitky mé neprofesionální filmařské kariéry na zakončení mé aktivní činnosti v oblasti hraného filmu.

Oskar Siebert

Regensburg/Německo

Na snímku zleva : Vítěz a držitel zlatého rytíře Pierre Daudelin z Kanady, Angelique Muller & Cathleen Tanti nejlepší film z Malty a Oskar Siebert z Regensburgu, držitel bronzového rytíře.

Fotogalerie zde

Hvězda pro Oskara.

Los Angeles neni pouze metropole pro filmové hvězdy a hvězdičky nebo filmový průmysl, ale též hvězdné nebe pro všechny ty, kteří filmu propadli. Po Hollywoodské třídě běhají tisíce turistů po hvězdách a otiscích rukou významných osobností umělecké branže.

Také sen Oskara Sieberta se vyplnil – Oskar nemá sice žádnou hvězdu na Hollywoodském bulváru, ale přesto dostal “vlastní” hvězdu.

Po několika tydenní studijní cestě po Americe se vrátila jeho dcera Daniela a její studijní přítelkyně Doro, s Hollywoodskou hvězdou s jménem OSKAR SIEBERT.

Nyní zdobí “vysněná hvězda” mezi stovkami filmových cen a diplomů Oskarovu pracovnu.

Napsala SIANDA

18.března 2005 po slavnostní premiéře krátkého filmu "MATKA" v Regensburgu, předal Jaroslav Šika a Jiří Nebos z Teplic v Čechách, Oskarovi a Daniele Siebertovým, diplom "čestného členství" v občanském sdružení KONEF FSNF Teplice.

Přestože nás Oskar Siebert, nejúspěšnější neprofesionální filmař z Regensburgu ujistil, že "MATKA" byl jeho posledním hraným filmem, udělal Oskar tentokrát malou výjimku. Pro své filmové přátele z českého města Teplice, napsal Oskar scénář na 3 minutový hraný film. Čestí kolegové však pozvali Oskara nejen k natáčení, ale zároveň jej pověřili režírováním a postavili jej též před kameru jako herce, v malé roličce slepého podvodníka. Jaroslav Šika organizoval celé natáčení a ochotně převzal i roli kameramana. Jeho klubový kolega Jiří Nebos měl na starosti technické zajištění a vedle toho hrál též "hříšného" mnicha. Syn Jaroslava, Jakub Šika, který byl již v Regensburgu při natáčení "Zachráněn" nepostradatelným technickým pomocnikem, převzal tentokráte úlohu reportážního fotografa. Nebylo lehké pro tento tým realizovat předlohu scénáre se zcela nezkušenými představiteli, kteří stáli poprvé před kamerou. To co nestačili tito mladí nezkušení herci zahrát, pokusi se Jaroslav s Jiřím nějak vykouzlit střihem a namixovaným zvukem. V každém případě to byl pro obě strany velice milý a pěkný den, při kterém si účastníci natáčení vyměnili nejen svoje filmařské zkušenosti, ale měli zároveň možnost si vyzkoušet kamerový jeřáb v praxi. Náhlý déšť ukončil tak předčasně natáčení na fotbalovém hřišti ve Vědomicích u Roudnice n.L., asi tak 50 Km od Prahy.

"Byl to pro mne příjemný zážietek, točit s přáteli můj jakoby poslední filmeček, i když - MATKA – byl pro mne opravdu ten poslední hraný film. Nebude jistě pro mne jednoduché se najednou rozloučit s filmařením a skončit s nejkrásnějším hobby co existuje, ale další angažmá v oboru neprofesionálního filmu nemá při současné kulturní politice města Regensburg žádnou perspektivu."

Od 19. do 25.června 2005 se konal v malebném rakouském městečku Ebensee jeden z největších a nejkrásnějších filmových festivalů neprofesionální tvorby v Evropě. Nejlepší krátké filmy z více jak 700 přihlášených produkcí z celého světa (55 národů) byly po celý týden předváděny nejen mezinárodní porotě, nýbrž i přítomným autorům a divákům. Ředitel festivalu pan Erich Riess se svým mladým týmem spolupracovníků, připravili nejen perfektní filmovou projekci vybraných filmů, ale zároveň i pestrý program pro účastníky festivalu. Vybrané filmy z byly tak rozděleny do projekčních bloků. Po každém projekčním bloku bylo provedeno předběžné oznámkování jednotlivých filmů a porotci zdůvodnili i své rozhodnutí. Tato velice kvalifikovaná mezinárodní porota pracovala pod vedením zkušeného filmaře pana Filippo Lubiato ze Švýcarska, za podpory paní Dr. Zuzany Škodulové ze Slovenska, režisérky Moniky Haškové z Čech a panu Dr. Adolfa Opela a Dr. Horsta Gerhartingera oba z Rakouska.

Diskuze k promítnutým filmům byla nejen velice zajímavá ale též vysoce odborná. Pan Dr. Franz Schlager prezentoval velice pilně po celý festival svůj projekt „Vlak do Vietnamu“ na UNICA 2006. Ale také mladý tým pomocniku, který zajišťoval filmovou projekci zvládl tento úkol velice profesionálně.

V přestávkách jednotlivých projekčních bloků se rozpoutala živá diskuze v předsálí kina a tak jsme měli příležitost si vyměnit zkušenosti s filmaři ze Skotska, Belgie, Ruska a Rakouska. Nase největší radost byla při hodnocení našeho filmu mezinárodní porotou, když náš film „Můj nejkratší film“ byl 4x oceněn 2 a jednou dokonce 1 . Tímto rozhodnutím nám byl předběžně přiznán „stříbrný Medvídek.“

Podle našeho posouzeni byl 33. mezinárodní filmový festival národů úspěch pro nás jako autory, ale též veliký úspěch evropského neprofesionálního filmu.

V březnu 1995 jsme založili jako malá skupinka nadšenců, filmový nebo spíše videoklub, který si vytýčil za úkol točit neprofesionálně krátké filmy převážně se sociálně kritickými tématy. Za těch 10 let naší činnosti a uměleckého vývoje jsme dosáhli jistě uctyhodné kvality a uznání. Z malé Daniely, která se učila před 17 lety dělat svoje první kroky jak před, tak i za kamerou, (ve filmu : „Pojď, já ti ukážu naše město“) , za těch 10 let intenzívní filmařské aktivity, zrála studentka s bohatými zkušenostmi v oboru filmu.

Během těch 10 let jsme natočili 15 krátkých dokumentárních a hraných filmů. Z toho 12 krátkých filmů reprezentovalo nejen naší skupinu, ale též město Regensburg na více jak 250 mezinárodních festivalech neprofesionální kinematografie. Ne vždy byly naše filmy úspěšné, tak jak bychom si přáli, ale přesto byly tyto krátké filmy oceněny na celém světě s více jak 170 filmovými cenami a uznáními. Do našich filmových projektů jsme zapojili více jak 200 dobrovolných herců a pomocníků. 5 krátkých filmů jsme natočili ve spolupráci, nebo lépe řečeno v koprodukci s českými neprofesionálními filmari.

Náš poslední krátký hraný film „MATKA“, byla doposud naše nejnáročnější neprofesionální filmová produkce s více jak 60 herci a pomocníky. (Premiéra byla 18.03.05) Více jak 2 roky jsme pracovali společně s Danielou nejen na scénáři ale i na organizaci celého natáčení. Konečně je náš film hotov a podle prvních kritik můžeme být s naším úsilím spokojeni. Tento krátký film měl být zároveň vyvrcholením naší 10-leté filmařské aktivity. V rámci 10 letého výročí videoAktiv Regensburg, uspořádala Daniela společně se svou přítelkyní z místní Univerzity – výstavu pod názvem : Z Regensburgu do celého světa“ v městské knihovně (4.03. -2.04.05). Tato obsahova výstava byla doposud ojedinělou kulturní akci tohoto druhu v našem městě. Návštěvníci této výstavy mohli na vystavených fotografiích nahlédnout do zákulisí a atmosféry při natáčení některých našich význačných a oceněných krátkých filmů. Vystaveny byly i nejzajímavější a kuriózní filmové trofeje.

A tak i nyní necháme Vás, vážení návštěvníci a čtenáři našich stránek, nahlédnout do filmařského zákulisí při natáčení našeho posledního krátkého hraného filmu „MATKA“ v naší fotogalerii. Zároveň Vám děkujeme za Vaši náklonnost a podporu naší filmařské skupiny

Na delší dobu jsme se odmlčeli, ale nespali jsme. Můj otec Oskar Siebert se musel podrobit 17.12.04 nové (již 5.) operaci a byla mu natransplantována tzv. ramenní "inversionsprothese". Týden po operaci nastaly však u mého otce komplikace. Bakteriální zánět a alergie na materiál protézy, to je předběžná diagnóza. Přes veškerou intenzívní léčbu antibiotikami a denní lékařské kontrole se jeho stav nezměnil. S malým zpožděním jsme však na našem novém filmu pracovali. Oliver, náš zvukař, pracoval na zlepšeni zvuku a snažil se z nemožného vytáhnout to nejlepší. Za dobrý zvuk musíme Olivovi poděkovat. Další zvukové efekty a jejich mix prováděl potom Oliver za režijního vedení Oskara. Ve stejné době komponoval pilně Pavel Hokr z Prahy, student vysoké technické školy a hobby-komponista, hudbu k našemu filmu. Klaus Maria Weigert natáčel varhanní hudbu v kostele. Sabina Gratz se ujala grafické úpravy našich plakátů, obalu na kazety, a také pozvánek na naší slavnostní premiéru. Premiéra našeho nového hraného filmu je naplánována na 18. března 2005, spolu s výstavou fotografií a filmových cen k 10.výročí videoAktiv Regensburg, která začíná již 4.března 2004. Ještě nás čeká kus intenzívní práce, než bude náš film dokončen. Pracujeme v tichu, ale velice pilně abychom naše diváky s naším novým filmem (mile) překvapili.

O průběhu příprav na naší premiérovou projekci Vás budu včas informovat. Fotogalerie zde