Aktuality 2007 |
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Konec roku na dosah
Konečně můžeme udělat tečku za rokem 2007. Byl to pro nás celkem torbulentní rok. S naším úkolem jako pořadatele 1. Bavorsko-českého srovnávacího filmového festivalu jsme si vzali na sebe nejen mnoho práce, ale též zodpovědnosti. Daniela využila semestrální prázdniny na univerzitě a plna elánu se pustila do přípravy, organizace a hlavně shánění peněz na tento první vzájemný festival. Festival měl nejen úspěch, ale též si získal uznání kulturně politických pracovníků města.
Celá organizace a příprava byla pro nás tak náročná, že jsme neměli ani čas na vlastní filmový projekt. Přesto vše měl náš film “Malý rytíř” mezinárodní úspěchy. Včetně našeho krátkého dokumentu z Malty jsme získali v průběhu posledních 12 let více jak 240 mezinárodních cen a uznání.
Začátkem prosince jsem byl povolán pořadateli SENIORFORA do mezinárodní poroty. Byla to zajímavá a zodpovědná práce, zvláště když člověk zasedá s pravými profesionály.
Velké ocenění a uznání mé činnosti jako neprofesionálního filmaře pro mě bylo otevření fotografické výstavy v kulturním domě v Kroměříži. Naše fotografie měly zavést diváka do zákulisí natáčení neprofesionálních hraných filmů. Po skončení soutěže běžel výběr našich krátkých filmů ve filmovém okénku.
S novými silami a s ještě větším elánem jsme se s Danielou pustili do dokončení našeho dokumentu o severoamerických indiánech. Mnoho času nám zabraly podrobné rešerše a zvláště pak komentáře, pochopitelně ve třech jazycích. Tak tedy novy rok 2008 startujeme s naším dlouho připravovaným dokumentem.
Na závěr našich zpráv přejeme všem čtenářům a návštěvníkům našich internetových stránek, stejně jako všem aktivním filmařům šťastné a veselé prožití svátků vánočních, šťastný a veselý nová rok a hlavně mnoho dobrých nápadů na nové filmy.
Váš videoAktiv tým Oskar a Daniela Siebert |
Jaroslav Šika převzal nejvyšší ocenění LFVB z rukou prezidenta Leopolda Petzenhausera
Na závěr celého festivalu předal prezident Bavorského národního svazu pro film a video pan Leopold Petzenhauser pamětní medaile nejen všem přítomným autorům a sponzorům této soutěže, ale též iniciátorům a organizátorům festivalu.
Zvláštního ocenění se dostalo i viceprezidentovi ČVU, vedoucímu filmového klubu KONEF FSNF Teplice a čestnému členu videoAktiv Regensburg, panu Jaroslavu Šikovi. Prezident LFVB Leopold Petzenhauser mu předal osobně medaili za zásluhy zemského svazu Bavorska s diplomem. Jaroslav Šika se tak stal prvním zahraničním neprofesionálním filmařem, který byl touto medailí za zásluhy bavorským svazem vyznamenán.
I my gratulujeme panu Šikovi k tomuto čestnému a jistě zaslouženému vyznamenání bavorského svazu pro film a video a děkujeme za jeho dlouholetou spolupráci v oblasti neprofesionálního filmu mezi Regensburgem a Českou republikou, zvláště pak za jeho zásluhy při organizaci a realizaci tohoto festivalu, který zprostředkoval přátelské setkáni mezi českými a bavorskými neprofesionálními filmaři.
Oskar Siebert ředitel 1. Bavorsko–českého srovnávacího filmového festivalu
|
Víc než filmová cena,
by se dalo označit vysoké uznání amerických filmařů, krátkému hranému filmu Oskara Sieberta a jeho týmu "MATKA". Jak jsme si přečetli v "Magazínu americké amatérské filmové asociace", neběžel tento film pouze na mezinárodních festivalech v USA, ale je též promítán ve filmových klubech v Americe. Tento film je uznáván jako skoro “profesionální produkce”. (Long Island Movie Makers,Inc. – Filmovy klub z New York)
Nesmírně si vážíme tohoto vysokého uznáni, za které můžeme pouze říci: "Srdečně děkujeme Ameriko."
|
TOP 10 CZ (2006)
|
EU - Who is Who / Europe
|
TOP 10 CZ (2005)
|
Náš amatérský filme – ADIÉ ?
Ještě si vzpomínám, s jakým elánem jsem se před 20 lety vrhl do točeni amatérských filmů. Byl jsem plny nápadů a nadějí nejenom točit amatérské filmy a na veřejných projekcích a soutěžích naše filmečky předvádět, ale též se aktivně na amatérském hnuti podílet. Později jsem se snažil společnými mezinárodními filmovými projekty překonat politické i morální předsudky a tím prolomit i kulturní hranice Evropy.
Naše krátké filmy si získaly v brzké době i mezinárodního uznání. Naše filmy nebyly v Austrálii, Americe, Kanadě a nebo Anglii na festivalech pouze promítány, ale získaly zároveň i více jak 200 mezinárodních uznání a filmových cen. Nebylo však naším úkolem na filmových festivalech pouze sbírat ceny a uznání, ale tyto mezinárodní festivaly byly pro nás jedinou možností kde jsme mohli naše krátké amatérské filmy prezentovat širokému mezinárodnímu publiku. Získané ceny byly pro nás pouze projevem uznání a odměnou za naši kulturní angažovanost. Podařilo se nám zapojit do našich filmových projektů i řadu filmařů - amatérů - ze sousedních zemí. Společně s mou dcerou, jako autoři, ale hlavně já jako režisér jsem nedopustil představitelům v našich filmech kouřit a zároveň jsem nerespektoval žádné násilí.
Byl jsem přesvědčen, že film, tedy alespoň amatérský film, by měl být pro nás filmaře vedle umění též i zdrojem estetiky a morálním příkladem zvláště mladé generaci. Volili jsme témata která řešila nejen mezilidské vztahy, ale též problémy naší společnosti. Náš „amatérský“ idealismus z pohledu na „evropský“ amatérský film a současnou politiku filmařského svazu, tak jako i UNICA se časem pomalu ale jistě ztrácel. Přejmenováním „Amatérského filmu“ na „Neprofesionální film“ zmizely nejen amatérské ale i morální principy. Amatérský film začíná kráčet ve stopách dřívějšího amatérského sportu. Na Olympiádě nebojují již amatérští sportovci, nýbrž vysoce placení profesionálové. Nyní jde o takzvanou národnostní čest a politickou prestiž. Sportovci jsou pro národnostní reprezentaci za těžké peníze nakupováni a zase prodáváni. Morální a tím i národnostní principy nejsou akceptovatelné. Tento společenský trend 21. století zastihl i náš amatérský film, řízený organizací UNICA.
Každoroční přehlídka mezinárodní amatérské kinematografie UNICA se stala nemilosrdným bojištěm národů. Při projekcích tak zvaných „amatérských filmů“ nejde již o národnostní čest a hrdost, nýbrž o nekompromisní boj o medaile a hodnoceni národů. Tato politika v UNICA vede k tomu, že do národnostních projekcí, jako například Švýcarska a nebo Lichtenštejnska jsou zařazeny filmy rakouských filmařů, které nebyly rakouským svazem na UNICA delegovány. Není omluvitelné a vůbec nelogické zdůvodnění, že autor je členem nějakého filmového klubu v zahraničí, a tím si získal oprávnění protlačit „svůj“ filmeček na UNICA. Pro účast na UNICA by mělo jít více o národnostní čest a morální kodex, než o to, za každých okolností se na UNICA s několika vlastními filmy prezentovat. Zde končí hranice vzájemného přátelství.
Vrůstající chamtivost na ceny z amatérských nebo spíše „neprofesionálních“ filmových festivalech jde tak daleko, že řada „neprofesionálních“ filmařů přihlašuje své filmy do kategorie amatérů i když jejich tvorba je v rozporu s amatérským statutem. I tito autoři mají možnost prezentovat své filmy ale v kategorii nezávislí filmaři. Proto používají tito filmaři při přihlášení svých filmů na festivaly buď pseudonym a nebo se hlásí pod hlavičkou nějakého filmového klubu. Tak tomu bylo i letos na festivalu například „Golden Knight Malta; Kanadský mezinárodni festival a nebo na Americkych festivalech“.
A tak pomalu ale jistě se loučím s aktivními časy a vzpomínkami na amatérský film minulých let, ktery se pomalu ale jistě stává nekompromisním a nekomerčním bojem evropské kulturní politiky. Amatérský film ztrácí nejen svou úlohu kulturního vyžití široké společnosti ale odrazuje svoji “profesionalitou“ řadu nezkušených „hobby“ filmařů.
Oskar Siebert VideoAktiv Regensburg Německo |