Malý rytíř - produkce

Pochopitelně že to byl pro mě strašně krásný zážitek v mé neprofesionální filmové kariéře, když jsem v prosinci 2005 obdržel za náš krátký hraný film „MATKA“, BRONZOVÉHO MALTÉZSKÉHO RYTÍŘE. Tuto filmařskou cenu jsem si přál více jak 10 let, neboť „Maltézský rytíř je pro nás neprofesionální filmaře uznávaný jako „Evropský OSCAR“. Krátké filmy od profesionálních filmařů, studentů filmových škol, stejně jako od neprofesionálů posuzuje nezávislá pětičlenná porota, sestavena z kulturně profesionálních osobnosti. Tato odborná porota nominuje vybrané filmy, podle kategorií pro udělení zlatého, stříbrného a bronzového maltézského rytíře. Vedle těchto hlavních cen je ještě udělena cena za nejlepší dokumentaci a nejlepší filmy z Malty. Tak tedy žádné masové udělování cen jako je tomu u amatérských soutěží v Německu.

Já jsem si již léta přál Maltu osobně navštívit a tak ocenění našeho filmu Maltézským rytířem byl dostatečný důvod na Maltu letět. Ne jenom zajímavé dějiny tohoto ostrova, nýbrž i překrásná a rozmanitá architektura oslní nejen každého návštěvníka, ale hlavně aktivního filmaře. Právě toho „malého“ maltézského rytíře z bronzu jsem si vzal jako motiv pro mou malou reportáž z Malty. Netočil jsem normální cestovatelský dokument, nýbrž jsem se snažil v těch 15 krátkých minutách zatáhnou diváka, alespoň částečně do mých zážitků a pocitů. Podle mých zážitků by to byl film na více jak 2 hodiny, ale nechtěl jsem divákovi ukázat vše, ale pouze jej nalákat k osobní návštěvě této nepopsatelné nádhery tohoto tajuplného ostrova.Ten kdo chce Maltu vidět, ten ji musí i sám prožít. Společně s Danielou jsme se rozhodli z naší dokumentace udělat, tak jak to děláme již několik let, mezinárodní koprodukci. A tak jsme připravili společně s našimi nejvěrnějšími přáteli, originální komentáře v češtině, němčině a angličtině. A tak nám pomáhali při realizaci tohoto filmu Willi Eberl a Ted Perzeszty z N.Y., Jan Lengyel a Slávek Šika z Čech a německý komentář četl Jürgen Gewald.

Jsem společně s Danielou nesmírně šťasten, že jsme ve filmovém světě našli mnoho upřímných přátel. I přes veškerá bezpečnostní opatření na letištích, nám umožnila letecká společnost AIR BERLIN a správa letiště v Nürnbergu natočit ve svých prostorách několik vteřin našeho filmu. Malý rytíř je pro nás zároveň i důkaz toho, jak kultura v Evropě dokáže lidi spojovat.

Uznání a ocenění pro videoAktiv Regensburg.

Ne každý úspěch musí být hned nějakou cenou a nebo medailí oceněn. Za více jak 10-letou úspěšnou účast na mezinárodních filmových festivalech, pozvala brněnská skupina FOXYMON společně s pořadateli Brněnské šestnáctky, zástupce videoAktiv Regensburg do Brna. Tentokráte neměli regensburští žádný film v soutěži, nýbrž jim byla uspořádána mimosoutěžní projekce jejich významných filmů a to : Pražská romance, Klíč, Můj nejkratší film a Matka.

Pro regensburské filmaře to bylo veliké ocenění, že právě jejich filmy byly vybrány do nesoutěžní projekce, jako kolekce německých amatérských filmů. Ve čtvrtek 19. října v kině ART, byly tyto filmy prezentovány brněnskému publiku. Po zdařilé projekci vyslovila řada diváků přáni, zda si mohou u pořadatele tuto kolekci krátkých filmů též objednat.

Tento večer pod názvem : Večer pro filmové amatéry – Regensburg (Německo) byl nejen úspěšný, ale bylo to i velké ocenění pro regensburské filmaře. Třikrát byly filmy od videoAktiv Regensburg ve finálové projekci „Brněnské 16“ a v roce 1998 získal krátký film „Děkuji“ dokonce bronzovou medaily.

Tak jako májový večer filmové skupiny FOXYMON v Regensburgu, tak i tato projekce regensburské skupiny při Brněnské 16 je příkladným důkazem rozvíjející se evropské spolupráce v oblasti kultury.

Konečně se dočkal

Václav Havel dřívější prezident České republiky, převezme 24.09.06 Brückenpreis města Regensburgu (Cenu za sblížení mezi národy)

Nad zprávou místních novin o udělení Brückenpreis panu Václavu Havlovi se asi nejvíce těšil regensburský filmař Oskar Siebert.

29.května 2000, po státní návštěvě pana prezidenta Václava Havla v Regensburgu, navrhl regensburský filmař a nositel kulturní ceny Oskar Siebert panu primátorovi města Regensburgu panu Hansovi Schaidingrovi, pana Vaclava Havla za jeho úsilí o sblížení obou národů, k udělení „Brückenpreis“ města Regensburgu.

Trvalo to roky než městská rada schválila jeho jmenování. Oskar Siebert, který se narodil v Berlíně a jako dítě byl odvlečen do Čech, byl za svou protisovětskou a protikomunistickou aktivitu po roce 1969, též pronásledován komunistickými a bezpečnostními orgány tehdejší ČSSR. Siebert byl označen za zrádce republiky, byl zatčen, léta pronásledován a diskriminován. Teprve za aktivní pomoci světové organizace pro lidská práva bylo Siebertovi dovoleno se vrátit zpět do Německa. Od roku 1976 bydlí Oskar Siebert v Regensburgu, je uznávaným neprofesionálním filmařem. Jeho krátké filmy, které natáčí se svou dcerou Danielou reprezentují na mezinárodních filmových festivalech nejen město Regensburg, ale i Německou spolkovou Republiku.

Medvědi – Interview

34. Festival národů v Ebensee, Rakousko

Otázka : Pane Sieberte právě jste se vrátil z filmového Festivalu národů z Rakouského Ebensee, s jakými dojmy ?

OS.: Již 15 let jezdím pravidelně do Ebensee, neboť mám za to, ze Festival národů je ten největší a zároveň i nejhezčí filmový festival v Evropě. K návštěvě v Ebensee mě nezavazuje pouze povinnost autora se festivalu zúčastnit, nýbrž i naše úzké přátelství s Erichem a Evou Riessovými (ředitelé festivalu) , ale též se vždy těším na setkání s řadou filmových přátel. Tento rok jsem se v Ebensee sešel též s mým filmovým přítelem Pierrem Daudelinem z Kanady, Davem Wattersonem z Velké Británie, Monikou Haškovou a Ctiradem Štiplem z Čech a s řadou dalších přátel z Belgie, Gurnsey a Rakouska.

Otázka: Proč jezdíte pravidelně do Ebensee ?

OS.: Jak jsem již řekl, kvůli tomu, že se tam setkám s řadou mých přátel a hlavně kvůli těm fantastickým filmům, které mohu pouze v Ebensee zhlédnout. Zde soutěží totiž amatérské filmy vedle filmů posluchačů a absolventů filmových škol, tak jako nezávislých filmařů a to bez rozdělení do různých kategorií.

Otázka: Nenese tento systém hodnocení pro „amatéry“ určité nevýhody?

OS.: Pochopitelně že je někdy ten amatér v nevýhodě, ale já si myslím, že to vůbec neškodí.

Naopak si myslím, že tak každý může posoudit „kvalitu“ neprofesionálního filmu s kvalitou takzvaných profíků.

Otázka: Kolik filmů bylo v letošním roce v soutěžní projekci ?

OS.: Tak jak jsem byl informován, přihlášeno bylo asi tak kolem 800 filmů z celého světa. Promítáno bylo kolem asi 150 filmů, které byly též posuzovány mezinárodní porotou.

Otázka: S jakým filmem jste se festivalu zúčastnil?

OS.: My jsme na festival přihlásili „MATKU“.

Otázka: Váš film se zabývá docela vážnou a těžkou tématikou láska matky a zároveň dárcovství lidských orgánů. Jak byl váš film přijat.

OS.: U většiny – diváků – jako vždy velice pozitivně. U poroty to nebylo tak jednoznačné. Když začne porota po našem filmu diskutovat o sociálně-zdravotnických a technických otázkách darování lidských orgánů, tak je mi hned jasné, že někteří porotci náš film nepochopili a nebo nechtěli pochopit (morální otázka darování orgánů). Člověk nemá v hraném filmu vždy hledat určitou logigu, nebo logické jednání určité osoby, tentokráte matky. Moje dcera Daniela a já jsme pracovali skoro tři roky na scénáři. Jednotlivé situace, tak jako chování osob a charakterů v našem filmu jsme podrobně konzultovali s odborníky (lékaři a psychology) Každá scéna s matkou byla do detailu propracována aby měla i u odborníků svůj význam. Více jak ¾ filmu jsou vzpomínky matky, které jsme též i „studeným“ zbarvením obrazu znázornili. Též hudba je poněkud jiná než jsou diváci a hlavně kritici zvyklí. Naše hudba ve filmu nemá za úkol podmalovávat dění v obraze, ale spíše tyto klidné scény – rušit – (tak jak se to děje v hlavě matky ) Naše hudba je pouhé zhudebnění zvuku lékařských přístrojů které pracují pro udržení života pacienta. K tomu jsou též nepravidelné zvuky (nemocného ) srdce. Pavel Hokr z Prahy tento zvukový rušící doprovod obrazu perfektně zvládl. Jelikož se jedná o nemocné srdce a jeho léčení, proto se hudba několikráte opakuje. Vím že je těžké pro některé diváky náš záměr pochopit , ale já jsem chtěl do normálního děje dát něco co bude diváka rušit a tím vyprovokovat u něho aby se nad celým dějem více zamyslel. Velice mě potěšilo, že pan Dave Watterson z Velké Británie jako člen poroty nejen že náš film plně pochopil, ale některým členům poroty náš záměr vysvětlil.

Otázka: Co by jste ještě k letošnímu festivalu řekl?

Na závěr bych chtěl pouze říci, kdo filmy točí, kdo filmy miluje, ten by si neměl nechat příští festival národů v Rakouském Ebensee ujít. Kdo jednou v Ebensee byl, ten se do Ebensee znovu vrací. Tak tedy nezapomeňte, příští rok se sejdeme opět na festivalu národů v Rakouském Ebensee.

Děkuji Vám pane Sieberte za interview a přeji Vám a Vaší dceři ještě mnoho filmařských úspěchů.

SIANDA

Fotogalerie zde

Česky lvíček

Když u mne doma, v bavorském Regensburgu zazvonil telefon a pan Mgr. Miroslav Tuščák z Artamy Praha, organizátor České celostátní soutěže neprofesionálních filmů mě pozval na soutěž Český lvíček 2006 a zároveň mě požádal, zda bych převzal funkci předsedy poroty IV. ročníku Česko–slovenské soutěže, tak jsem bez velkého přemýšlení svou účast potvrdil. Byl jsem tak trochu zvědav na tuto soutěž, neboť na soutěži Český lvíček jsem ještě nikdy nebyl a české filmy znám pouze z mezinárodních soutěží a festivalů.

S poměrně velkým očekáváním jsem přijel v pátek 9.června do Ústí nad Orlicí, malého, ale krásného východočeského městečka. Již při vjezdu do města mě upoutala nápaditá reklama Českého lvíčka. Z veřejného programu jsem se dověděl nejen to, že tato soutěž probíhá v Roškotově divadle, ale též to, že tato soutěž obsahuje také promítání soutěžních snímků pro mateřské a základní školy na „Malé scéně“ . Již při příjezdu k Roškotovu divadlu mě upoutala nejen slavnostní festivalová výzdoba, ale též místo před divadlem, opatřené velkou televizní obrazovkou. Zde mohli náhodní chodci, stejně jako vášniví kuřáci sledovat projekci festivalových filmů. Cela organizace jak pro filmové autory, návštěvníky, hosty a též porotce obou soutěží, byla pefektní. Prezentaci účastníků a hostů zajišťovaly ochotně a milé spolupracovnice KLUBCENTRA z Ústí n.O. Celý festivalový rámec doplňoval prodejní a propagační stánek firmy Canon. Po technicko–propagační stránce byla tato soutěž na vysoké úrovni. Projekci soutěžních filmů mohli diváci sledovat nejenom na velkém projekčním plátně v hledišti divadla, ale cela projekce byla přenášena na velkoplošné televizory umístěné skoro ve všech prostorách divadla. Projekční kvalita byla, diky firmě JBS STUDIO Kladno a pana Jaroslava Boušeho na vysoké profesionální úrovni. Jednotlivé soutěžní filmy, tak jako orientační zprávy programu byly uváděny fantastickou animací Českého lvíčka. Tuto umělecky perfektní kreslenou animaci připravil a zhotovil pan Jaroslav Nykl z Prahy, nejúspěšnější český filmový autor kreslených filmů.

Po celé dva dny soutěžní projekce bylo hlediště divadla velice slušně obsazeno a to nejen autory filmů, ale též i diváky, jak z Ústí nad Orlicí, tak i z blízkého okolí. V přestávkách mezi jednotlivými soutěžními bloky se v chodbách divadla, tak jako před vlastním divadlem tvořily skupinky diskutujících autorů a „filmových kritiků“ . Atmosféra celé soutěže po oba dny byla opravdu fantastická. Práce celého organizačního a technického štábu byla bez jediné chybičky, až snad na jednu jedinou, která neměla ale s organizací vlastní soutěže nic společného. Na soutěž přijeli též autoři jejichž filmy se do celostátní soutěže sice kvalifikovaly, ale předvýběrová porota je nezařadila do soutěžní projekce. Tito autoři nebyli bohužel organizátory soutěže písemně vyrozuměni a tak při jejich příjezdu do Ústí n.O. byli velice zklamáni, že své filmy neuvidí na projekčním plátně. No nic, to byl ale také jediný nedostatek, který byl na celé soutěži konstatován. Také takzvané televizní noviny byly nejenom aktuální a zajímavé, ale též zpestřily i soutěžní projekci.

Já osobně i jako aktivní filmař jsem byl nadšen příkladným systémem porotování soutěžních filmů, které znám pouze z některých zahraničních festivalů. Soutěžní filmy posuzovala nezávislá a vysoce kvalifikovaná odborná porota, složená z profesionálních, a tím i „nezávislých“ odborníků. Tato porota pracovala ve složení: pan Josef Hanuš, předseda poroty a prezident ACK Praha, pan Prof. Ing. Jan Valušiak, docent FAMU Praha, paní Mgr. Irena Charvátová, scénáristka, pani Mgr. Simona Oktabcová, režisérka České televize, a pan Mgr. František Nejedlý, filmový historik. Všichni tito odbornici zhlédli několik dní před soutěží všechny filmy a při společném hodnocení navrhli pořadateli soutěže filmy pro udělení jednotlivých cen. Všichni porotci byli též přítomni na soutěžní projekci a tak vždy po několika soutěžních blocích měli přítomní autoři možnost o svých předvedených filmech s profesionálními odborníky, diskutovat. Já jako člen německého svazu neprofesionálních filmových autorů, jsem opravdu záviděl všem českým filmařům, že jejich filmy hodnotili filmoví a televizní odbornici, a filmoví pedagogové a ne tak jako u nás v Německu „hobby“ porotci a ženy filmových amatérů, kteří nejen že nemají patřičné teoretické, odborné a praktické vzdělání v uměleckých oborech, ale rozdávají medaile podle vlastního pocitu a sympatie. Tato skutečnost odborného, nezaujatého, nekompromisního a objektivního hodnocení každého filmu opravdovými znalci (ne kritiky), je pro nás, řadu neprofesionálních zahraničních filmařů, bohužel nesplnitelným snem. Též jsem byl mile překvapen nejen tím, že město Ústí nad Orlicí a sám starosta města pan Jiří Čepelka darovali zvláštní ceny, ale i tím, že sám pan starosta osobně věnoval tolik času na to, aby zhlédl a též sám určil který film tyto ceny obdrží. Moje upřímné uznání.

Viděl jsem na Českém lvíčku řadu opravdu fantastických a dalo by se říci profesionálně vyvedených filmů. Zklamaly mě ale některé hrané filmy mladých autorů, kteří nedostatečně propracovaný scénář nahrazovali ve filmu dialogy s hrubými a sprostými výroky v domněnce, že těmito výrazy zdůrazní kriminální a společensky odpadající skupiny mladých lidí. Řada mladých autorů zapomíná na to, že film je nejen (nebo by měl být) nosičem uměleckých a společenských, ale též etických a morálních myšlenek (podle schopnosti každého autora). Nejsem žádný životní moralista ale přesto mě tato „neskutečná životní realita“, mladých autorů, zklamala. Rada autorů však ukázala ve svých filmech nejen kritickou stránku společnosti, ale též radost ze života a touhu pro lepší budoucnosti. Všechny snímky byly kvalitativně a i umělecky vyrovnané.

V pátek večer jsem měl tu čest se třemi českými a třemi slovenskými kolegy hodnotit vždy 7 nominovaných filmů česke a slovenské národní kolekce. Přestože obě národní kolekce byly celkem vyrovnané, přesvědčila svoji uměleckou kvalitou kolekce slovenských filmů. Pani Mgr. Škodulová si proto odvážela z této soutěže putovní pohár zcela oprávněně.

V sobotu večer bylo potom slavnostní ukončení celostátní soutěže neprofesionálního filmu a předání cen nejúspěšnějším českým filmovým autorům v sále kulturního domu. Sál se zaplnil skoro do posledního místečka i když při přebíráni cen někteří autoři nebyli bohužel přítomni. Prezident Českého výboru UNICA pan Ctirad Štipl uváděl závěr přehlídky a předání cen. Pan Jaroslav Bouše sestříhal ukázky oceněných filmů a tak dal tomuto slavnostnímu předání cen i tak trochu nádech Hollywoodského „OSCARA“. Závěr festivalu byl zakončen slavnostním banketem a vzájemnou zábavaou přítomných filmařů a hostů až do pozdních hodin.

Tento národní festival neprofesionálních filmů České republiky zanechal ve mě hluboký dojem. Dojem perfektní organizace, profesionální technické přípravy a projekce, vysokým nekonkurenčním hodnocením všech nominovaných filmů profesionální, objektivní porotou. A tak filmové ceny ve formě ojedinělého „Českého lvíčka“ putovaly zaslouženě do rukou svých dontnerů.

Pan Mgr. Miroslav Tuščák jako hlavní organizátor této soutěže má nejen velikou zásluhu za tuto zdařilou akci českého neprofesionálního filmu, ale též nesmírné zásluhy za konsolidaci a spojení neprofesionálního filmařského hnutí v České republice. Jistě není špatné zde připojit citát českého průkopnika sportu pana Dr. J. Tyrše: “V jednotě je síla“ a tato síla jednoty se též ukázala na 53. celostátní soutěži neprofesionální filmové tvorby „ČESKÝ LVÍČEK 2006“ v Ústi n.O.

Odvážel jsem si z Ústi nad Orlicí nejen malého „Českého lvíčka“ na památku jako předseda mezinárodní poroty, ale hlavně hlavu plnou fantastických dojmů z perfektně organizované české národní soutěže neprofesionálního filmu.

Oskar Siebert

Regensburg

Fotogalerie zde

Hodnocení IAC poroty.

Znamenitě natočený film s inovativní prací kamery, který dokáže vyprávět pravdivou příhodu. Začátek s taneční scénou je zvláště věrohodně a přesvědčivě natočena. Herecké výkony jsou nejen přesvědčiví, ale i excelentní. Řada dojemných momentů nás provází celou příhodou, zvláště matka s děckem své dcery.

Všechny natáčecí scény byly excelentně zvolené, ale zvlaště nás zaujala scéna na půdě, s velice působivým a ucelným efektem stínu odrážející se na zdi. Velice dobře zpracovaný a zvolený zvuk, stejně jako hudby, která dobře dokreslovala děj filmu.

Jediny problem jsme měli s černým zatmiváním scén, které na nás někdy působilo vtíravě.

Všichni jsme byli jednoho názoru, že toto dílo je velice excelentně zpracovaná filmová příhoda nejen k zamyšlení, nybrz že je přímo zaměřena na diváky. Tento film má velice vysokou produkční hodnotu, velice dobře zvolené studené zabarvení obrazu, zvláště ve scénách v nemocnici.

Byli jsme nesmírně rádi, že jsme měli tu možnost tento film zhlédnout.

Členove poroty : Ken McRonald, Peter Rouillard a Val Ellis

Víc než "Zlato z festivalu"

Město Regensburg má více jak 150 tisíc obyvatel. O literárně-kulturní pohodu obyvatel se stará městská knihovna s svými čtyřmi pobočkami. Na severu, jihu a východě města, a také v městské čtvrti Burgweiting. Vedle skoro statisíce knižních titulů zde najdeme i nespočetné množství CD nosičů s bohatým repertoárem hudby a také stovky filmů na VHS a DVD nosičích. V tomto bohatém filmovém portfoliu najdeme v současné době i kazety a DVD s krátkými filmy regensburských neprofesionálních filmařů Oskara a Daniely Siebertových.

Vedoucí městské knihovny pan Gerhard Hansch získal od videoAktiv Regensburg větší počet jak VHS kazet tak i DVD s krátkými filmy Oskara a Daniely Siebertových, které jsou určeny regensburským občanům k volnému půjčování. Mezinárodně vyznamenané filmové komedie: Klíč, Zachráněn a Můj nejkratší film, zahrnuli autoři pod společný titulek 3 x Parodie pravdy. Také krátký hraný film MATKA, najdou zájemci mezi řadou profesionálních filmů. Tyto krátké filmy byly na řadě mezinárodních filmových festivalech v Evropě, Americe a Austrálii vyznamenány nesčetnými filmovými cenami. To že si městská knihovna vybrala tyto krátké neprofesionální filmy do svého repertoáru a nabízí je tak široké veřejnosti, není pouze velké uznání a oceněni pro oba regensburské filmaře Oskara a Danielu Siebertovi, ale zároveň i nesmírná reklama Svazu německých filmových autorů.

Medvědi – Interview

Česky lvíček

Filmový večer s FOXYMONEM