Aktuality

Ohlédnutí za rokem 2009

Vážení filmoví přátelé a návštěvníci našich stránek,

Nejprve bych chtěl Vám všem srdečně poděkovat za tu řadu mejlů, blahopřání, uznání a též otázek. Zvláště bych Vám chtěl odpovědět na ty nejčastěji položené otázky.

3. Bavorsko-český srovnávací festival: I přes závazný příslib finančních prostředků ze strany města Regensburg, bylo nám zakázáno, tedy naší skupině „videoAktiv Regensburg“, tuto srovnávací soutěž organizovat. Důvodem bylo to, že naše skupina jako videoAktiv Regensburg není registrovaný filmový klub ve svazu BDFA, a já jako člen tohoto svazu a zemského svazu LFVB – prý – nejsem oprávněn tuto soutěž organizovat. Nejen tato mezinárodní srovnávací soutěž mezi Bavorskem a Českem byla na zasedání národního svazu ostře kritizována, ale též já jsem byl napaden jako pořadatel tohoto 1. srovnávacího festivalu. Jelikož tato kritika přesahovala nejen pravdu o tomto festivalu, ale byla vedena s určitým úmyslem, nebyl a ani nebude tento festival v budoucnosti organizován. Je to opravdu škoda, že právě v našem společném zájmu o neprofesionální film byl tento projekt, i přes finanční příslib, více či méně sabotován a tím i zmařena veškerá snaha intenzivněji spolupracovat s filmovými přáteli z České republiky. Důvody, proč se tato soutěž nemohla v tomto roce konat, jsou pro mne iracionální a též diskriminační. Více se nechci k teto otázce vyjadřovat. Nenacházím ty pravé důvody proč tato vzájemná šance naší spolupráce byla úmyslně zničena.

Jinak rok 2009 proběhl, mimo zmíněného skandálu kolem 3. Bavorsko-českého srovnávacího festivalu, celkem normálně. V budoucnu sice omezím tvorbu svých osobních videoprodukcí, i když máme v úmyslu se opět s našimi, tentokráte „dokumenty“, zúčastnit několika zahraničních festivalů. Naše spolupráce při natáčení „hraných filmů“ s reální privátní školou PINDL Regensburg bude v tomto roce o něco intenzivnější.

Já jsem našemu svazu BDFA vděčen pouze za to, že jsem přes filmování poznal řadu aktivních filmařů a získal i řadu opravdových přátel. V každém případě se nebudu zúčastňovat soutěží pořádaných svazem BDFA, a to z řady různých důvodu, které nechci veřejně rozebírat.

V každém případě nabízím i nadále všem filmovým přátelům moji aktivní pomoc a budu se těšit na každou spolupráci, která přispěje k uznání neprofesionálního filmu a mezinárodní spolupráce.

S přáním mnoha úspěchu v novém roce 2010

Váš Oskar Siebert

Umělecký vedoucí videoAktiv Regensburg

Docela zvláštní filmový festival "Festival dobrých zpráv"

17. a 18. listopadu pořádala křesťanská televizní společnost TV Noe v Ostravě, již druhý ročník filmového festivalu. Je to opravdu zvláštní festival. Ne proto zvláštní že je pořádán pro amatéry i profesionály, ale též pro jeho tématické poslání. Všechny přihlášené filmy by měly přinést nějakou dobrou zprávu. Proto na tomto festivalu nevidí diváci filmy s vraždami, sexem, násilím nebo ponižujícími myšlenkami.

V úterý 17. listopadu byl tento festival otevřen ředitelem televizní stanice TV Noe a též ředitelem Festivalu otcem Leošem Ryskou. Po tomto zahájení festivalu pochopitelně v přímém přenosu zhlédli i televizní diváci všech 24 finálových filmů. Televizní diváci tak měli možnost pomoci Internetu a nebo SMS hlasovat pro své favority. Po skončení vysílání museli organizátoři festivalu dlouho do noci nejen počítat zaslané hlasy, ale též vyhodnotit zaslané komentáře. Ani profesionální porota neměla lehké ze zaslaných filmu vybrat ty na ocenění. Pro jejich zvláštnost a pojetí byly i uděleny 3 čestná uznání. Také náš film MATKA byl oceněn čestným uznáním, jako jediný hraný film mezi znamenitými dokumenty. Také nám bylo vyřčeno „Poděkování za stavění mostů mezi organizacemi Videoaktiv Regensburg a TV Noe“, čehož si nesmírně vážíme.

Byl to nejen zajímavý, ale též krásný a nezapomenutelný filmový festival, kde nebyly důležité ceny, nýbrž setkání filmových autorů a jejich poselství „Dobrých zpráv“.

O.S.

Nominováni jsou…

Je to jako sen každého filmaře když pošle svůj film do soutěže, kde o jeho kvalitě rozhoduje porota složená z profesionálních pracovníků filmu a televize. Tak je tomu totiž u soutěže „Camgaroo Award“ a tato soutěž je označena v tisku jako „OSCAR pro amatérské filmaře.“ Z několika stovek krátkých filmů jsou hodnoceny filmy na základě odborných kritérií a sice:

Obsah, Expose /dramaturgická stavba/

Práce kamery

Střih a postprodukce

Ozvučení

Napětí, zábavnost, akce

a pochopitelně celkový dojem.

Odborná porota nominuje potom šest nejlepších filmů každé kategorie do finále. Přitom jsou všechny filmy hodnoceny na základě bodového systému. Autoři nominovaných filmů jsou potom pozváni do Mnichova k tak zvané Camgaroo-Award-Night, kde se dozví konečné rozhodnuti poroty. Mimo hlavních cen bude ještě vyhlášen nejlepší scénář s tématem „Milujeme Kino“. Všichni autoři vítězných filmů převezmou své ceny nejen před novináři, ale celou tuto ceremonii vyhlášení vítězů bude přenášet televize.

Též náš film „Můj nejkratší film“ patří k těm šesti nominovaným filmům v kategorii AK4 (Autoři od 50 let) pochopitelně, že se nejen těšíme na „Dlouhou noc filmů“ ale zároveň jsme zvědavi na naše umístění. Tato dlouhá noc filmu proběhne 30. října v sále mezinárodního mnichovského výstaviště na závěr výstav a „Mediálních dní“. Nejprve budou na velikém plátně před stovkami diváku promítány ukázky nominovaných filmů každé kategorie, potom vystoupí konferenciér, který konečně vysloví dlouho ocekavane ...a vítězem se stává... Po vyhlášení vítězných filmů a předání cen budou vítězné filmy promítány v celé délce. Po vyhlášeni všech výsledků a předání cen očekává všechny autory „Camgaroo-dlouhá noc“.

Zde jsou ještě nominované filmy naší kategorie:

"Die Lofoten" Klaus Goerne (Füssen, Deutschland)

"Nighthawks" Bernhard Hartmann (Bad Heilbrunn, Deutschland)

"Kino im Kopf" Andreas Leimcke (Osterode am Harz, Deutschland)

"Filmriss" Christoph&Ralph Neukötter, Christian Schnitker (Warendorf, Deutschland)

"Mein kürzester Film" Oskar Siebert (Regensburg, Deutschland)

"Zoff in der ersten Reihe" Elke & Edwin Witschital (Schwalmstadt, Deutschland)

Fotografie z nataceni:

Summer Love / Letní láska

V dnešních dnech dokončili Oskar Siebert a učitel privátní reálné školy PINDL z Regensburgu pan Robert Prill, jejich již třetí společný multimediální projekt s žáky této školy. Je to 45 minutový hrany film, jehož natáčení trvalo skoro 8 měsíců. Je to hudební film s názvem „Summer Love“ podle filmové předlohy amerického muzikálu „Pomáda“ Žákyně a žáci si tuto příhodu přizpůsobili a část po části i napsali. Pan učitel Robert Prill nastudoval s žáky všechny písně, organizoval natáčení v hudebním studiu, staral se o kostýmy a rekvizity, organizoval herce a zajišťoval příhodná místa na naše natáčení. Paní učitelka Hort-Schramm připravila vhodnou choreografii a zároveň ji i s žáky nastudovala. Oskar Siebert stal nejen za kamerou, ale pokusil se koordinovat dění při natáčení a společně s Robertem Prillem se snažil někdy neuskutečnitelné představy žáků i filmově realizovat. Snažil se nejen vésti režii, ale též stříhal a ozvučoval natočený materiál. Ještě několik malých korektur a film je připraven pro slavnostní premiéru. Tento film byl pro všechny nejen fantastický projekt, do kterého bylo zapojeno mnoho žáků reálné školy, ale hlavně stovky dobrovolných pracovních hodin. Ted už jenom zbývá pronajmout multikino Cinemaxx na slavnostní premiéru, stanovit pevný datum, abychom mohli konečně říci: „Startujte projekci – film ab“.

Osud nebo náhoda?

Byl to osud nebo náhoda že Oskar Siebert poznal přes své neprofesionální filmování Gerharda Jagowa z Hamburgu? Gerhard je trochu jiný než jsou ti ostatní filmoví přátelé. Gerhard žije v Hamburgu a také proto se rozhodl pátrat po minulosti Oskarova otce. Gerhard pracuje dobrovolně ve filmovém archívu a tak hledal až našel. Již minulý rok předal Oskarovi par kopií filmů, na kterých jeho otec Georg Siebert jako vedoucí produkce spolupracoval. To však nebylo vše. Gerhard pátral i po možných ještě žijících spolupracovníků Oskarova otce. Gerhard hledal a našel. Našel pana Wernera Schulze, dnes již osmdesátiletého, který pracoval v Hamburských atelierech skoro 60 let. A tak i on se pustil do hledání, neboť on s Oskarovým otcem pracoval a ještě si na něho vzpomněl. Werner Schulze si též vzpomněl, ze Georg Siebert hrál v jednom filmu, i když se před kamerou nerad ukazoval. Hledání filmu, ve kterém hrál Oskarův otec bylo intenzívní a úspěšné. "Der Verlorene" – Ten ztracený – je název dlouho diskutovaného filmu s Petrem Lorreem z roku 1951. Georg Siebert hraje v tomto filmu českého utečence. Jako by to bylo dáno osudem říká Oskarův otec v dialogu s doktorem Karlem Rothem (Peter Lorre): "Děkuji pane doktore". Tato krátká větu pronesená v češtině, jako by mělo být poselství pro jeho ztracenou rodinu. (Oskarova matka byla statistka na Barrandově, kde se poznala s vedoucím produkce z Babelsbergu Georgem Siebertem. Odstěhovala se s ním do Berlína, kde se později i Oskar narodil).

Byl to pro mne nepopsatelný zážitek, když jsem prvně viděl svého otce na obrazovce. Je to opravdu nepopsatelné vidět svého otce skoro po 65 letech jako živého, neboť mi zůstaly po otci pouze 3 fotografie.” řekl Oskar Siebert po zhlédnutí tohoto filmu.

Georg Siebert začal v roce 1926 pracovat u filmu jako kameraman a později jako filmový asistent v Berlíně. Když se vrátil v roce 1947 z anglického zajetí a našel místo své rodiny jen rozbombardovaný dům, odešel do Hamburgu. V Hamburgu pracoval jako vedoucí produkce. Pouze v jednom filmu přijal tuto maličkou roli, aby tak poslal alespoň malé poselství své rodině a svému synovi. Diky opravdovému přátelství Gerharda Jagow a Wernera Schulze může Oskar hledáni své minulosti a minulosti jeho ztraceného otce, ukončit.

Krok do života (nebo to ma byt rozloučení?)

S jedním plačícím a jedním smějícím okem jsme sledovali v poslední době Danielin krok do zivota. Po jejím úspěšném studio v “Kulturní vědě” na regensburské univerzitě s diplomem „Bakkalaurea Artium“, udělala Daniela svůj první krok do života. Po absolvování postgraduálního studia Sociálního a kulturního managementu nastoupila Daniela na praxi ve Straubingu. Daniela byla ne jenom vedením firmy, ale též všemi spolupracovníky srdečně přijata a tak mohla ukazat, jak jsvou kvalifikaci, tak i svou kreativní aktivitu. Svou profesionalitu ukázala Daniela při organizaci největších východobavorských slavností “Gäubodenfest 2009”. Jako uznání její kvality a perspektivy nabídlo vedení firmy Daniele pracovní smlouvu. Daniela získala nejen pracovní místo, ale hlavně novou životní perspektivu ve městě, které dává mladým lidem perspektivní budoucnost.

Se slzami v oku sledujeme, jaknejen Daniela, ale stovky vysoce kvalifikovaných mladých lidí opouští Regensburg a náš kraj, neboť zde platí jiná kriteria pro budoucnost města než “mladý, kvalifikovaný, kreativní a bez politické příslušnosti”.

Přejeme Daniele mnoho štěstí do její budoucnosti a děkujeme jí za všechna ta léta její pilné a aktivní činnosti, jak pro město Regensburg, za její mezinárodní reprezentaci a řadu cen, tak jako kulturně-politickou činnost v oboru neprofesionálního filmu.

Již nyní Tě v našich řadách postrádáme.

Tvůj videoAktiv tým.

Osud Bavorsko-českého srovnávacího filmového festivalu

S odstupem času dvou letech jsem konečně zjistil, jak zbytečná byla má aktivita začít s kulturní spoluprací mezi německými, lépe řečeno bavorskými a českými filmaři. Tato myšlenka vzájemné spolupráce se zrodila na festivalu v Kroměříži. Prvním krokem této spolupráce mělo být uskutečnění 1. Bavorsko-českého srovnávacího filmového festivalu. Nejen přípravu, ale i organizaci a tím spojení finanční zajištění této akce jsem pochopitelně za maximální pomoci a angažovanosti mé dcery Daniely velice rád vzal na sebe. Z našich dlouholetých účastí na českých festivalech a soutěžích, jsme nebyli s Danielou pro řadu českých filmařů neznámé osobnosti. Prezident bavorského svazu pan Petzenhauser nám tuto organizaci svěřil, ale pochopitelně bez jakékoliv finanční podpory. Pro získání finančních prostředků z fondu Evropské Unie bylo v březnu 2007 bohužel již pozdě. Presto jsme celou organizaci, stejně jako finanční riziko osobně převzali.

Podařilo se nám v pouhých 7 měsících 1. Bavorsko-česky srovnávací filmový festival připravit a a uspořádat, a položit tak základní kámen česko-bavorské spolupráce. Programem akce byla nadšena nejen 15 členná delegace českých filmových a několik bavorských autorů, ale i kulturně politické vedení města Regensburg. Starosta města pan Wolbergs a kulturní referent města Regensburgu pan Unger, jako výraz spokojenosti přislíbili pro 3. ročnik v roce 2009 i finanční zajištění této mezinárodní akce. (Pokud se bude opět konat v Regensburgu)

V minulém roce byl ale na řade ČVU (Český výbor Unica). Pořádáním 2. Česko–bavorského srovnávacího festivalu byl pověřen pan Jaroslav Bouše. Tento festival se konal v malebném městečku Český Krumlov. Byl to perfektně zorganizovaný festival a též setkání českých a bavorských filmařů s brilantním programem. Všichni účastníci byli celým průběhem tohoto festivalu a setkáním nesmírně nadšeni.

Ale již v říjnu 2007 se projevil mezi členy bavorského svazu odpor k této – právě započaté spolupráci s českými filmaři. Nakonec mi bylo právo tuto soutěž dále organizovat zemským svazem odebráno. Jsem členem BDFA (Svazu německých filmových a video autorů) a náš statut nám zajišťuje stejná práva, ale u mne se v tomto případě jednalo o výjimku. Při zasedáni zemského svazu jsem byl napaden, ze organizace tohoto festivalu byla nejen špatná, nýbrž byla ostudou pro zemský svaz (který byl jako spolupořadatel). Musel jsem se sklonit před těmito pomluvami a ponížením. Podle zprávy některých regionálních předsedů zemského svazu se nehodlají bavorští filmaři tohoto festivalu svými filmy účastnit. Sám prezident zemského svazu pan Petzenhauser nezískal podporu přítomných. Pouze malá hrstka přátel jsme se snažili pokračování započaté spolupráce prosadit. Důvod pro ukončeni naší spolupráce se našel poměrně rychle – hospodářská a finanční krize – i když takovéto akce podporuje finančně Evropská Unie. S naší angažovanosti a snahou pro další spolupráci jsme však proti tvrdohlavcům a nepřátelům veškeré mezinárodní spolupráce neuspěli.

Snažili jsme se dát podnět k mezinárodní spolupráci amatérského filmu v rámci Evropy, ale místo podpory jsme sklidili pouze závist a urážky. Ono je vždy lepší hledat důvody, jak něco nejde udělat, místo toho, jak najít cesty, aby se dobrá myšlenka dala uskutečnit. Takto jsem si pochopitelně vzájemnou spolupráci obou svazů nepředstavoval. Byl jsem donucen se sklonit před svazovou demokracií. Pokračování této spolupráce zůstane pro oba svazy pouze otevřenou otázkou do budoucna.

Oskar Siebert

Člen Německého svazu filmových autoru (BDFA)

Organisator 1. Bavorsko-českého srovnávacího festivalu

A umělecký vedoucí videoAktiv Regensburg

Ludwig Ferstl zemřel

Ve věku 95 let, zemřel následkem těžké nemoci 27. června v 15:30, náš přítel a fantastický člověk, Ludwig Ferstl.

Ludwig Ferstl pracoval od roku 1948 jako zástupce papírnické firmy ZEWA. Pri jeho služebních cestách po Evropě byl jeho stálým doprovodcem nejen jeho Volskswagen tzv. „Brouk“, ale i jeho fotoaparát značky Leica. V tehdejší době bylo v řadě zemí fotografování zakázáno. Láska k fotografování byla u něj vsak silnější než strach a tak své zajímavé fotografie prezentoval Ludwik Ferstl ve svých oblíbených diapředstaveních. Jeho koníčkem bylo ne jenom fotografováni, nýbrž i amatérský film. Ludwig Festl natočil řadu hraných filmů ve formátu 8 mm. Tyto hrané filmy točil převážně s mladými lidmi a studenty. Více jak 20 let zastupoval Ludwig Ferstl amatérský film v kulturní radě města Regensburg. Za jeho aktivity v radě regensburských filmových klubech byl oceněn čestnou medailí Bavorského svazu (LFVB). Ludwig Ferstl byl na regensburské kulturní a umělecké scéně velice oblíben.

Ludwig Ferstl byl nejen aktivní v kulturním životě města, ale byl vždy i otevřen pro tisíce obyvatel města, neboť byl předsedou městského bytového družstva. Přestože Ludwig částečně oslepl, připravovali jsme společně jeho výstavu fotografií z tehdejší Jugoslavie, které se bohužel již nedožil.

Ztratili jsme nejen jednoho z nás, věrného a opravdového přítele, ale též vzácného člověka, který nám byl vždy vzorem a příkladem. Ludwig Ferstl zůstane v našich srdcich, nesmrtelný.

Za videoAktiv Regensburg

Oskar Siebert,

přítel

Cena Stavitel mostů 2009

Primátor města Regensburg

videoAktiv Regensburg

pan Oskar Siebert

Agricolaweg 3

93049 Regensburg

Regensburg, den 25.03.2009

Vážený pane Sieberte,

srdečně Vám blahopřeji k vyznamenání cenou „Stavitelé mostů 2009“ Toto, vyznamenání udělené předsednictvem Centra Bavaria Bohemia e.V. v Schönsee je zcela zvláštní ocenění, kterého se takto dostává filmové skupině „videoAktiv Regensburg“ ve smyslu

dobré spolupráce bavorského a českého sousedství.

Jako primátor města Regensburg jsem pochopitelně potěšen a těším se společně s Vámi z tohoto čestného ocenění.

S přátelskými pozdravy

Podepsán

Hans Schaidinger

Fotogalerie zde

Host vysílání televize NOE

Česko – Německé smíření

Již v listopadu minulého roku jsem uveřejnil na našich internetových stránkách článeček o filmovém „Festivalu dobrých zpráv“ a o jeho pořadateli televizi NOE z České republiky. Tohoto festivalu jsem se osobné zúčastnil a tak jsem získal nejenom řadu dobrých zkušeností, ale poznal jsem i řadu zajímavých lidí.

Začátkem ledna t.r. jsem obdržel e-mail od reverenda Jaroslava Kratky, scenáristy a moderátora televize Noe. Reverend Kratka mi napsal, že slyšel o mém životním osudu a že se rozhodl pro jeden z jeho pořadů „Pro vita mundi“ natočit se mnou rozhovor.

A tak jsem byl na 19. února pozván do televizního studia Noe v Ostravě. V televizním studiu jsem se prvně setkal s reverendem Jaroslavem Kratkou a při šálku kávy jsem mu vyprávěl o svém životě, o životě dítěte německého filmového asistenta režie a české filmové statistky z Prahy. Narodil jsem se v roce 1942 a koncem druhé světové války jsme byly odvlečeni společně s moji sestrou do Prahy. Naše maminka nás později následovala a konec války nás tak zastihl v bývalém protektorátu Čech a Moravy. V tom čase byl náš otec již delší dobu v zajateckém táboře v Anglii. Ze zajetí se vrátil teprve v roce 1947 a našel pouze rozbombardovaný dům bez jakýchkoliv stop po své rodině. Otec se odstěhoval do Hamburgu, kde pracoval ve filmových atelierech. V roce 1959 zcela osamocen umírá. Válka roztrhla naši rodinu a tím prakticky začal i můj komplikovaný život.

Můj život byl život dítěte, jehož otec byl Němec a matka Češka, která snášela těžký osud – osud kolaborantky. Já jsem byl u řady Čechů označen jako Němec, který je odpovědný za válku a miliony mrtvých. Přestože válka zničila naši rodinu, navíc jsme ztratili otce, stali jsme se pro mnoho Čechů hromosvodem jejich nenávisti. Byli jsme odsouzeni žít v Československu, integrovat se, což jsme pochopitelně i rádi udělali. Navzdory úspěšné integrace nebylo Němcům dovoleno studovat na vysokých školách a veřejně se angažovat. Studovat mohli pouze děti dělnického původu a děti komunistických funkcionářů. Přes veškeré potíže, které mne provázely, nepociťoval jsem nenávist a měl jsem dobrou vůli vyrůstat s českým národem. Prostřednictvím divadla jsem se dostal k filmováni. Byl jsem také aktivním sportovcem a dokonce i trenérem. V té době jsem byl velmi aktivní a ctižádostivým. Stal jsem se zakládajícím členem nové mládežnické organizace „Svaz klubu mládeže“, což měla být alternativa k socialistickému svazu mládeže řízeného komunisty. Pro svobodu Českého národa jsem byl tak angažován, že jsem v srpnu 1968 nastoupil, s řadou českých prominentů, boj proti okupaci vojsk Varšavské smlouvy, Sovětského svazu a komunismu.

Když v roce 1970 získali komunisti za podpory Sovětského svazu opět svoji moc, začala doba zatykáni, pronásledováni a diskriminace. Byl jsem několikrát zatčen a vyslýchán STB a byl jsem obviněn z protistátní činnosti a označen jako disident. Okamžitě jsem byl propuštěn ze zaměstnáni. Byly mi odebrány cestovní doklady s následujícím odůvodněním: „...sdělujeme, že Vaše cesty do ciziny jsou v rozporu s ochranou bezpečnosti státu a vnitřního pořádku. Z tohoto důvodu došlo k odebráni Vašeho cestovního pasu. ...“ I veškerá veřejná činnost, jako například hrát divadlo nebo trénovat sportovce, mi byla zakázána. Od té doby jsem se snažil o vystěhováni zpět do Německa. V červnu 1976, po desítkách zamítnutých žádostí o vystěhováni a teprve za aktivní podpory Organizace pro lidská práva, jsem obdržel povolení k vystěhováni.

Tak jsem se 15.07.1976 vracel s velikým očekáváním zpět do Německa. Byl jsem šťastný, že se mohu vracet zpět do země svého původu, ale také do země, od které jsem si sliboval svobodu a spravedlnost. Jenomže už po několika týdnech jsem byl nucen poznat, že SPRAVEDLNOST je i v Německu pouze slovo používané ve zdejší politice. Bylo mi odmítnuto vrácení mé Německé státní příslušnosti, i když jsem se ji nikdy nezřekl. Teprve po více než jednom roce musel Bavorsky nejvyšší soud rozhodnout v můj prospěch. Německá byrokracie a diskriminace německé politiky nejenom že mne neuznala jako oběť druhé. světové války, ale ještě mi začala ztěžovat moji existenci. Jako „zapadni“ Němec jsem pracoval v ČSSR, kde jsem samozřejmě platil i důchodové zabezpečení. Přesto rozhodl německý sněm, že mi bude můj důchod za těch 20 let zkrácen o 40%. Toto rozhodnuti „posvětil“ pochopitelně i nevyšší soud Německa. Tato diskriminace se ale netýká Němců z bývalé NDR. Naši spoluobčané z východního Německa mají v současné době dostatečné politické zastoupení ve vládě a tak je postaráno o to, aby se přijímala řada „nových“ zákonů a nařízení ve prospěch tak zvaných občanů „nových spolkových zemí.“ Není Němec jako Němec, což už jsme i za komunismu slyšeli. Naši politici bojují za sociální a politickou rovnoprávnost, stejně jako za dodržovaní lidských práv na celém světě, jenom ne v Německu.

Přes veškerou diskriminaci a můj skoro celoživotní boj o spravedlnost a prosazování lidských práv, jsem se vždy angažoval pro usmíření a sblížení německého a českého národa. Přes veškeré rány osudu jsem neměl pocit nenávisti k lidem, spíše naopak. Odsuzoval jsem vždy politiku, která se po léta snažila vrazit klín mezi lidské osudy a oba národy. Celý život jsem cítil nutnost přistupovat zdravým rozumem a přesvědčením k otázce vzájemného smíření.

Možná právě proto mě 20.02. 2009 pozval reverend Jaroslav Kratka k diskusnímu pořadu „Kulatý stůl“ na téma Česko – německé smíření. Je to kontaktní pořad, který se vysílá živě, do něhož mohou diváci přímo vstupovat svými dotazy nebo zkušenostmi.

Pozvání ke Kulatému stolu přijali také pani Edith Koslerová, žena německé národnosti, která sice po válce nebyla na základě Benešových dekretů odsunuta do Německa, ale „na vlastní kůži“ zažila, co je to třídní nenávist. Dnes je předsedkyni Spolku česko-německého porozumění. Z české strany byl přítomen rovněž pan Pavel Wessely, bývalý starosta města Nový Jičín a pan Petr Anderle předseda spolku „Vlastenecký poutník“.

Tento 90 minutový pořad moderoval reverend Jaroslav Kratka. Ohlas diváků během přenosu i potom byl značný. Ptali se, sdíleli se svými zážitky a mnozí neskrývali své dojetí. Bylo to pro mne velice zajímavé a poučné být účastníkem takovéhoto pořadu. Jsem bohatší o nové poznání, protože u „státních“ televizních společností, a to zvláště u nás v Německu, zasedají u kulatého stolu pouze politici a lidé, kteří tato léta nejenom sami neprožili, ale navíc si určují právo mluvit a rozhodovat za ostatní. Odvažuji se říci, že toto vysílání v mnohém předčí vysílání „naši“ televize.

Jsem hrdý nejenom na to, že jsem byl do takového vysáláni pozván, ale i proto, že jsem měl možnost osobně se zúčastnit vysílání křesťanské televize, kterou mohou přijímat diváci pomoci satelitu na celém světě. Tento pořad byl zajímavý také tím, že téma smíření oslovilo řadu diváků a promluvilo mnoha lidem do duše. Já osobně jsem přesvědčen, že jak Češi tak i řada Němců jsou ochotni nastoupit cestu smířeni. Většina lidí nepěstuje nenávist v srdci a kdyby nebylo těch pár politiků, kteří se již po desetiletí snaží tuto otázku negativně ovlivňovat a systematicky nabourávat, jakoby se snažili hojicí rány ošetřovat solí, svět by byl mnohem lepší a lépe by se nám v něm žilo.

Napsal: Oskar Siebert

Text upravil: Jaroslav Kratka